Stručně
Thajsko představuje dokumentačně nejbohatší historický kontext kratomu. Strom je v jižních provinciích součástí tradičního zemědělského života po staletí. Po desetiletích zákazu (1943-2021) Thajsko v roce 2021 dekriminalizovalo držení a domácí pěstování listu pro běžné použití.
Tradiční role v jižním Thajsku
V provinciích Surat Thani, Nakhon Si Thammarat a Songkhla byl kratom (thajsky kratom nebo thom) běžnou součástí každodenního života farmářů a dělníků na kaučukových plantážích. Tradiční praxí bylo žvýkání čerstvého listu - popisováno jako prostředek proti únavě při dlouhých směnách v tropickém klimatu. Etnografické práce (Tanguay 2011, Charoenratana 2022) uvádějí, že kratom byl integrován do venkovských komunitních setkání a obřadů, ne do rekreační kultury měst.
Vzhledem k povaze tradičního použití (čerstvý list, ne koncentrovaný extrakt) byla expozice alkaloidům řádově nižší než u moderních koncentrátů. Detailněji v článku Etnobotanika kratomu v jihovýchodní Asii.
Zákaz 1943 (Kratom Act, B.E. 2486)
V roce 1943 přijala thajská vláda Kratom Act, B.E. 2486, kterým bylo zakázáno pěstování stromu, držení listu i jeho prodej. Historické analýzy (Tanguay 2011) identifikují jako klíčový důvod ekonomický tlak: kratom byl lacinějším substitutem opia, jehož státní monopol tvořil významný zdroj příjmů vlády. Politické zdůvodnění zákazu zmiňovalo veřejné zdraví, ale archivní materiály ukazují primárně fiskální motivaci.
Zákaz byl v praxi obtížně vymahatelný - v jižních provinciích pokračovalo tradiční použití i přes formální nelegalitu, a stromy přežívaly v polokulturních porostech kolem vesnic.
Postupné uvolnění (2018 lékařské použití, 2021 dekriminalizace)
V roce 2018 přijalo Thajsko novelu zákona o narkoticích, která umožnila lékařské použití kratomu pod dohledem ministerstva zdravotnictví. Šlo o součást širší reformy, která povolila i lékařské použití konopí. Kratom byl v rámci této novely klasifikován jako léčebná rostlina s omezením distribuce přes registrovaná zařízení.
V roce 2021 následovala plnohodnotná dekriminalizace - kratom byl vyřazen ze seznamu narkotik kategorie V a držení listu pro osobní použití přestalo být trestným činem. Pěstování domácích stromů bylo povoleno bez licence (do několika kusů na domácnost), komerční prodej zůstal regulován.
Současný stav
K roku 2025-2026 platí v Thajsku tento režim:
- Držení čerstvého listu pro osobní použití je legální.
- Domácí pěstování několika stromů je povoleno.
- Prodej a komerční distribuce vyžaduje registraci u thajského FDA.
- Export do třetích zemí podléhá zvláštním povolením.
- Reklama na kratom směrovaná na nezletilé je zakázána.
Thajsko je dnes vedle Indonésie významným producentem kratomu, byť jeho exportní objem zůstává řádově nižší. Více v článku Indonésie jako světový dodavatel kratomu.
Často kladené otázky
Proč Thajsko zakázalo kratom v roce 1943?
Historické analýzy poukazují na ekonomické důvody - kratom byl lacinějším substitutem opia, jehož státní monopol tvořil významný zdroj rozpočtových příjmů. Veřejné zdraví bylo uvedeno jako sekundární zdůvodnění.
Kdo o návrat usiloval?
Reforma byla podpořena akademickou obcí (zejména výzkumníky z thajských univerzit) a komunitními skupinami z jižních provincií. Politicky byla součástí širší reformy drogové politiky vedené ministerstvem spravedlnosti.
Je dnes kratom v Thajsku legální?
Ano, od roku 2021 je dekriminalizovaný pro osobní použití a domácí pěstování. Komerční prodej zůstává regulován.
Lze si přivézt kratom z Thajska do EU?
Z hlediska thajského práva ano (s export-licencí), z hlediska cílového státu EU závisí na národní regulaci. V ČR po 1. 1. 2026 platí režim PML pro dovoz.
Reference
- Tanguay P. (2011). Kratom in Thailand: Decriminalisation and Community Control? Series on Legislative Reform of Drug Policies, No. 13. Transnational Institute.
- Charoenratana S. et al. (2022). Attitudes towards Kratom Use, Decriminalization and the Sustainable Development Goals in Thailand. International Journal of Drug Policy, 99, 103473.
- Singh D. et al. (2016). Traditional and non-traditional uses of Mitragyna speciosa. Journal of Ethnopharmacology, 192, 24-34.
